A jak to bylo dál

 Ve čtvrtek ráno se synek vypravil k doktorce, ne že by byl nějak moc nemocný, ale oni ve škole požadují potvrzení od lékaře, omluvenka od rodiče jim nestačí.  Domů kluk přišel s krabičkou antibiotik a že prý má v krku těžký zánět. Zamyslela jsem se. Když synátor, který vypadá na první pohled docela zdravě, dostal od doktorky antibiotika, co potom dostanu já, která ležím od soboty, pořád mám teplotu a cítím se čím dál hůř, místo abych se uzdravovala? To mi rovnou vystaví úmrtní list? Z posledních sil dovlekla jsem se ke své lékařce. Nic extra zvláštního na mě nenašla, antibiotika mi ovšem napsala a prý se mám stavit, až budu zdravá, na odběr krve. Upírka jedna doktorská, tahá ze mě krev co mě vidí (no dobře, naposledy v roce 2006). Doma jsem padla do peřin a usnula. Marně hladové děti volaly, že chtějí oběd, nic nebylo. Maminka spala a spala...až přišel princ manžel a probudil ji polibkem šramocením nákupních tašek v kuchyni. Děti se hladově vrhly na párky, já vypila něco džusu a spala dál.

zatímco maminka marodí, Anička si pěkně hraje