Tři malá koťátka utěšeně rostla. Jen jedno, to černé, bylo jakési hubenější. Začala jsem si ho brát domů, abych mu přilepšila - ostatní sourozenci ho odháněli od misky, tak jedlo jen zbytky a těch moc nebylo. Navíc to kotě trpělo průjmem - asi nějaký parazit, usoudili jsme, nejvyšší čas koťátka odčervit.
Sýča (tak se kotě jmenuje, bo na mě zezačátku pořád syčelo) nebyla úplně černá - hlavně proti slunci bylo vidět, že její srst má zajímavý narezlý odstín. Vůbec tu srst měla takovou ježatou a na hřbetě se jí chlupy slepovaly - jako by se neuměla pořádně olízat. Ale olizovala se, viděla jsem to mnohokrát. Nakonec jsem se rozhodla Sýču vykoupat - bůhví, od čeho má ty chlupy slepené.
jsem malá a roztomilá
Čekala jsem boj a záplavy v koupelně, jako když jsem kdysi koupala Smraďošku. Sýča se ovšem projevila jako vzorné koťátko, nechala se omývat hadříkem namočeným ve vlažné vodě, šampónovat a když jsem ji nakonec ponořila do kbelíku s vodou (teplotu jsem kontrolovala jako při koupání miminka), vůbec se nepokoušela vyskočit a zdrhnout, jen tam tak trpně visela zavěšená za přední packy. Vyndala jsem kočku z kýble, zabalila do ručníku a koukám - voda v kbelíku byla úplně červená! Nevěřila jsem vlastním očím. Byl to přesně ten samý odstín, který my dámy, co si barvíme hlavu do mahagonových a různě rezatočervených odstínů, dobře známe.
Sýča už není černorezavá. Už je jenom černá, jen na hlavičce jí zbylo pár načervenalých chlupů. Taky už nemá průjem a lépe žere.
co mi provedeš dnes?