Cestou z dovolené jsem popojela ještě trochu na západ a stavila se na návštěvě u Sargo a u Lentilky.
Sama samotinká zvládla jsem přepravu pražským metrem (děkuji tímto svému andělu strážnému, že jsem se nezabila na eskalátorech), užila si výstup po schodech panelákem bez výtahu (ty opravy jsou mnohem horší než jak Sargo popisuje, se divím, že veškeré obyvatelstvo domu ještě neuprchlo někam do hor, všude je prach, špína a umazaní dělníci roztahující nářadí a materiál přímo uprostřed uzoučkých chodeb). Za dveřmi Sargovic bytu ovšem panoval klid, pořádek a civilizace. Civilizace v podobě teplé sprchy. Tekoucí teplá voda je ta nejbáječnější věc co se lidstvu podařilo vynalézt!
Jen miminko na mě hledělo nějak nevrle. A to už jsem prosím byla osprchovaná a nesmrděla jsem! Na nákupech v Globusu se mi dostalo té cti, že jsem ho vozila v kočárku. Neslo to nelibě a nakonec se rozplakalo. Z marketu jsme jeli (Sargo, mimís a já) rovnou k Lentilce. Miminko už neplakalo - celou cestu mi upřeně hledělo do očí, mračilo se a snažilo se mě odstřelit pohledem. Jsem totiž děsně nesympatická teta, víte?
