Vzpomínka na první prázdninový víkend .
V noci popršelo, ráno se ale nebe vybralo, nebylo horko, počasí akorát na výlet. Kamo potřeboval odvézt do Kopřivnice a tím byl dán výchozí bod našeho výletu. Nakázala jsem dětem vzít si praktické oblečení do lesa - až na místě jsem zjistila, že Liána vyrazila v hipísáckých kalhotách a sandálech bez ponožek, zatímco Kato si vzal svoje nejsvátečnější conversky. Stoupali jsme blátivým chodníkem k lesu a naproti nám tekly potoky vody.
přeskoč nebo přeplav
Měl to být výlet na zříceninu a procházka naučnou stezkou. Naučné stezky mám ráda - ty nedlouhé dobře značené trasy vhodné pro rodinné vycházky s dětmi se spoustou informačních cedulí s obrázky kytek a zvířat a s mapkou, na které je červený puntík s nápisem "zde stojíte". Laši to ovšem pojali jinak. Zcela chaoticky pobíhali po lesích kolem Kopřivnice a Štramberka a plácali na stromy značky jak je napadlo. A napadlo je ledaco - šli jsme dlouhým neznačeným úsekem bez jediné značky vedeni jen svým instinktem a smířeni s faktem, že ze stezky jsme sešli. I kdepak. Došli jsme na rozcestí, odkud se stezka rozbíhala do několika směrů bez jakékoliv další informace o případném cíli.
Nejsnáze jsme našli zříceninu. Zřícená je velice malebně a stává se tak oblíbeným cílem vycházek z Kopřivnice. Z původního hradu zbyly jen zbytky obvodového zdiva a něco málo navíc, všude se povalovaly hromady kamení.
takto to snad kdysi vypadalo
zbytky jakési zdi
nejzachovalejší část hradu
Zdrželi jsme se tu docela dlouho, Anči důkladně prolézala všechny zbytky hradu a po vzoru velkého bratra skákala ze zdi na zeď.
nestůj a skákej
Potom jsme hledali, kudy vede naučná stezka dál. Hledali jsme dlouho a pečlivě. Zříceninu jsme při tom obešli dvaapůlkrát. Nakonec jsme se vrátili k první odbočce před hradem a vyrazili do kopce. Mokrou trávou, zarostlým chodníkem stále vzhůru. Kato celou cestu brblal, proč že tam jdeme a kdy už se vrátíme zpátky. Když už jsme si byli jistí, že jdeme úplně špatně, narazili jsme na lavičky a turistickou značku.
Značka!
Na vrcholu značka končila u strmého srázu a na stromě byl silně provokační nápis "A ZPĚT". Kato pravil, že on od samého začátku říkal, že máme jít zpět. Jeho žal utišil až opuštěný stožár elektrického vedení.
A tak jsme šli zpět. Mokrou trávou, zarostlou stezičkou, celou cestu z kopce.