Sobotně aktuálně

 Budím se uprostřed noci. Zima, tma. Asi se mi scvrkává močový měchýř, že nevydržím do rána. Chvíli přemýšlím, jestli opravdu nevydržím. Tak ne. Opouštím vyhřátý pelech, nohy šmátrají po ledové podlaze a hledají papuče. Potmě jdu na záchod, cestou zpátky vrazím v kuchyni do židle. Tou ránou se mi otevřou oči a já koukám - hodiny na mikrovlnce ukazují 6:25. No kuš, to bude asi nějaká porucha todleto. Není. Stejný čas mám i na mobilu. I uvědomím si, že nejhnusnější část roku právě začala. Krátké dny, dlouhé noci a počasí pod psa.Vracím se zpátky do postele, pod nohama mi proběhne koťátko. Provede pravidelnou ranní kontrolu všech dostupných členů rodiny - nejprve se projde po spící Liáně, potom vyskočí na horní patro postele za Aničkou. Tam se chvíli zdrží, drcne holčičce čumáčkem do nosu a začíná vrnět. Nakonec jde za mnou. Šmejdí po peřině, nechává se hladit. Nabídnu kotěti místečko v teple pod přikrývkou. Kotě se blaženě stočí do klubíčka a zády mi hřeje břicho, vrnění působí jako masáž. Mohlo by se to zvířátko posunout trochu níž - masáž žaludku v půl sedmé ráno u mě vyvolává pocit hladu. Čekám, že kotě za chvíli usne, ale ono ne, celé blažené vydrží se mnou celou půl hodinu, tulí se a přede. Možná ta podzimní rána mají něco do sebe.

Poučení z toho plynoucí: Proti podzimnímu splínu strč si kotě pod peřinu!