Cyklo

 Když sobota proprší a hned potom je v neděli krásné slunečné počasí,  mění se cyklostezka Bečva v cyklodálnici. Což jsem si neuvědomila, když jsem se v neděli po obědě jela projet na kole. Opravdu hodně lidí mělo stejný nápad. Cyklisté v tmavých brýlích, helmách a upnutých trenkách kolem mě svištěli vysokou rychlostí, přejížděly mě i malé děti.

most na Rybářích

Dříň - na kraji lesa je studánka s tou nejlepší vodou, co jsem kdy pila

Projela jsem úsek mezi Hranicemi a Týnem - cyklostezka tu vede po rovině podél řeky, dílem je asfaltová, dílem kamenitá. Řeku samotnou moc vidět není - břehy jsou tuze zarostlé a není snadné k vodě se prodrat. Prodírala jsem se statečně, kvůli pěkné fotce jsem schopná ledasčeho - v jednu chvíli jsem se opírala o útlý kmen mladého stromku sklánějícího se nad vodou, po ruce mi pochodovali mravenci, druhou jsem zuřivě mačkala spoušť fotoaparátu a doufala, že aspoň nějaká fotka se podaří.

U vody jsem vyplašila kachny - málem jsem je nestihla vyfotit jak rychle prchaly.  Jaký to rozdíl proti kačenám u nás na potoce, co připlavou jakmile vidí člověka v naději, že dostanou kus rohlíku.

Po dešti byly místy louže - takové malé, co šly dobře objet. Cestou jsem viděla hodně dětí, co je projížděly přímo skrz s nohama zvednutýma z pedálů. Tu jednu velkou, co byla ve stínu a objet nešla, tu jsem neviděla. Taky jsem ji projela přímo. Nohy jsem zvednout nestihla. Zato jsem jela dost rychle. Bláto jsem měla úplně všude. Aspoň jsem byla dobře maskovaná - kdo ví, jak moc jsou indiání žijící ve vigvamech pod lesem přátelští.

vigvamy

ach, koch

moje nebohá zaprasená Herka

Plány na další neděli jsou jasné, zkusím projet nějaký další úsek, třeba kamarádem vychvalovaný Rožnov - Valmez.