S jazykem na vestě

 Jen stručně v bodech, protože by mě kleplo, kdybych se u tohoto článku musela zdržet déle.

• Ráno chystání k odjezdu do Přerova na alergologii. Andula odmítá vstávat a pár minut před odjezdem je ještě v pyžamu. Naštěstí plánuju odjezd s dostatečným předstihem.
• Na svém jediném maminkovském kytičkovaném tričku objevuji obrovské krvavé fleky. Pořezala jsem se o skleněný střep a nevšimla si toho. Převlékám se, ale pořád ještě mám dostatečnou časovou rezervu.
• Děti se nasalašily do auta. Startuju. Auto nechytá. Zkouším startovat znovu. Nic. Po několika dalších marných pokusech volám muže. Ani on auto nerozjede.
• Hledám na idosu nějaký spoj. Vlak jede 11.19. U lékaře máme být 10.30.
• Volám na alergologii, že dojedeme později. Sestřička vzdychá do telefonu, že budou mít polední pauzu a že si počkáme.
• Vlak má pět minut zpoždění. Když v Přerově vycházíme z nádraží, profrčí kolem autobus, kterým jsme měli jet na druhý konec města. Další jede ma čtvrt hodiny.
• Autobus objíždí komplet celý Přerov. Chvílemi to vypadá, že odjedeme do Bystřice, ale řidič fikaně před posledním Přerovským domem odbočí vlevo zpátky do města.
• Během polední pauzy je u doktorky zamčená čekárna. Táboříme na trávě před paneláky. Kolemjdoucí na nás zírají.
• Po zkušenosti s Přerovskou MHD jdeme zpátky na nádraží radši pěšky.
• Lehký oběd u Vietnamců v pasáži. Prostředí nevábné, jídlo výborné.
• Stavujeme v Army shopu a kupujeme Katovi kalhoty k maturitě. Liána při té příležitosti vydyndá vojenský šátek.
• Anče leze po mašině před nádražím. Stihneme vůbec vlak domů?
• Stihli.
• Cestou nákup základních potravin v sámošce.
• Doma únavou padám na ústa. Ledva dopadnu, volá tchyně kde jsme. Ahááá, ještě jsem měla jít s Anči k psycholožce.
• Zvedám se a spěchám k psycholožce. Tchyně (zdravotní sestra tamtéž) referuje, že jsme jejich poslední pacienti.