Jen stručně v bodech, protože by mě kleplo, kdybych se u tohoto článku musela zdržet déle.
- Ráno chystání k odjezdu do Přerova na alergologii. Andula odmítá vstávat a pár minut před odjezdem je ještě v pyžamu. Naštěstí plánuju odjezd s dostatečným předstihem.
- Na svém jediném maminkovském kytičkovaném tričku objevuji obrovské krvavé fleky. Pořezala jsem se o skleněný střep a nevšimla si toho. Převlékám se, ale pořád ještě mám dostatečnou časovou rezervu.
- Děti se nasalašily do auta. Startuju. Auto nechytá. Zkouším startovat znovu. Nic. Po několika dalších marných pokusech volám muže. Ani on auto nerozjede.
- Hledám na idosu nějaký spoj. Vlak jede 11.19. U lékaře máme být 10.30.
- Volám na alergologii, že dojedeme později. Sestřička vzdychá do telefonu, že budou mít polední pauzu a že si počkáme.
- Vlak má pět minut zpoždění. Když v Přerově vycházíme z nádraží, profrčí kolem autobus, kterým jsme měli jet na druhý konec města. Další jede ma čtvrt hodiny.
- Autobus objíždí komplet celý Přerov. Chvílemi to vypadá, že odjedeme do Bystřice, ale řidič fikaně před posledním Přerovským domem odbočí vlevo zpátky do města.
- Během polední pauzy je u doktorky zamčená čekárna. Táboříme na trávě před paneláky. Kolemjdoucí na nás zírají.
- Po zkušenosti s Přerovskou MHD jdeme zpátky na nádraží radši pěšky.
- Lehký oběd u Vietnamců v pasáži. Prostředí nevábné, jídlo výborné.
- Stavujeme v Army shopu a kupujeme Katovi kalhoty k maturitě. Liána při té příležitosti vydyndá vojenský šátek.
- Anče leze po mašině před nádražím. Stihneme vůbec vlak domů?
- Stihli.
- Cestou nákup základních potravin v sámošce.
- Doma únavou padám na ústa. Ledva dopadnu, volá tchyně kde jsme. Ahááá, ještě jsem měla jít s Anči k psycholožce.
- Zvedám se a spěchám k psycholožce. Tchyně (zdravotní sestra tamtéž) referuje, že jsme jejich poslední pacienti.
