renuška: Podobné slabosti mívám zvláště v době, kdy si uvědomím, že jsem sama. Ne bez manžela, ale bez pána. Přičemž on je taky sám, proti mé vůli, tak to chce. Potřebuje čas. Stále se ohlížíme oba na čas, on mi dává prostor jít dál, ale já zatím zůstávám stát a čekám na něj, až přijde ta správná chvíle. A to pak bulím u nádobí, ve vaně, v posteli, za volantem ... furt. A vůbec nezáleží na tom, jestli mám krásnej stromek, upečený cukroví ... kapra ani nedělám.

Tohle není nic špatného, vyplakat se. Naopak bych řekla, že to pomáhá odplavit nashromážděnou bolest, kterou si my, holky, v sobě skoro až zbytečně skladujeme.

Zase bude brzy líp. A o Silvestru napíšu, bylo to moc fajn